| Expedice |  |
| Expedice | |
|
|
 |
Zaparkovali a šli jsme zkoumat terén, hledali jsme vhodné místo kam umístit anténu. Po dlouhém hledání a asi 60-ti krocích jsme takové místo našli - kupodivu bylo rovněž na parkovišti , pouze v jiné části. |
| Fáze stavění antény a jednotliví
aktéři : V červených barvách nastoupil na parkovací plochu Kmochy Varnsdorf, ve fialové vidíme Bohouše Lípu a princezna Jezule na sebe hodila módní barevnou kombinaci. Všiměte si, že se ujmula úkolu nejtěžšího, zatímco Kmochy a Bohouš zvedají poměrně pevnou tyč, Jezule pevně třímá 9mm kabel antenního svodu a zvedá s nimi ! |
 |
 |
Stožár je vztyčen, Bohouš Lípa utahuje šrouby na patě stožáru, Jezule stále drží 9 mm RG216 kabel. |
| Bohouš Lípa dokončuje kotvení paty stožáru, Jezule kontroluje zda je kabel dostatečně svisle. |  |
 |
Jezule po vzoru Peggy hodnotí oba borce, přiznává, že si to představovala úplně jinak nicméně pod jejím vedením oba sportovci přece jen odvedli trochu té práce a pomohli jí dostat ten zatracenej kabel co nejvejš. Stále nepouští kabel. |
|
 |
 |
|
|
 |
 |
|
| Niky Lípa. Ale ta vysílá dost málo, je to taková štěkna. |
 |
No a pak už jenom papání, 4x ta samá dobrůtka, pivínko, groček. Trošičku odbočím, když jsme byli na pláních u Ještědu, zmínil jsem se o tamní vyhlášené pochoutce, ale nenapsal jsem co to vlastně bylo. Někteří mi pak e@mailem nadávali, že jim dělám chutě a neřeknu co jsem si to dal dobrého. Protože bych chtěl předejít podobnému nedorozumění, rozhodl jsem se, že tentokrát bude informací o jídle přece jenom trochu víc. Ne že bych vám řekl jak se to jídlo jmenuje, ale udělám něco lepšího - ukážu vám co jsme dostali na stůl : |
| no je to koukám takové moc detailů, abyste mi pak nepsali že jsem okusoval Dragona SY-101, tak raději detail : |
 |
 |
Zdálo by se, že jsem se více rozepsal o potravě než o vysílání - ale uznejte sami, brejkli byste si na expedici kde by do mikrofonu bylo slyšet jak posádce kručí v břiše ? Brali jsme to pouze jako nutnou předvysílací přípravu, nechtěli jsme do etéru pouštět zvuky které do etéru nepatří a navíc - chtěli jsme v drsných vysokohorských podmínkách přežít. Konečně tedy byla předvysílací příprava za námi, konečně jsme mohli k mikrofonu, k vysílání. Kromě nejpomalejšího který nestinul číšníkovi utéct a platil jsme se radostně přesunuli k vysílacímu centru. Když se dostavil i posledni louda, chtěli jsme začít s vysíláním. Dvě auta, jedno prázdné, na druhém na kouli anténa a uvnitř další materiál - rozhodli jsme se že tedy budeme vysílat z druhého auta než kde máme ukotvenou anténu. Sestavili jsme aparaturu, připojili reproduktor, antenu, zasunul jsem zástrčku do zásuvky přívodu proudu, otočím potenciometrem, čekám že teď se ozve z reproduktoru typický šum a .... NIC. Nějak nešel proud zrovna do té zásuvky, kam jsme se chtěli připojit. Kvůli kratšímu přívodnímu kabelu k vysílačce jsme postavili druhé auto co nejblíže k prvním tak, aby přívod proudu šel realizovat z auta s anténou. Nakonec se dílo podařilo, autíčka vedle sebe jako dvojčata, radost pohledět: |
| Pěkně napapaní, sedíme si v autě, vysíláme, přichází večer, šeří se. Pomalu se začíná zvedat vítr. Přišel čas k ukotvení antény. Ťuk ťuk, stožár jde dolů, přidáváme kotevní lanka. | |
| Dvě kotevní lanka přidou klasicky ukotvit do trávy na okraji parkoviště stanovým kolíkem, ovšem mlátit třetí kolík doprostřed asfaltového parkoviště se nám opravdu nechtělo, zvolili jsme náhradní řešní - přivázali jsme kotvení na kouli druhého auta. Nyní jsou obě auta několikanásobně provázána a odjet třeba i jen jediným by byl docela problém. |  |
|
|
 |
Vše je ukotveno, zase lezem do auta, chvátáme k mikrofonu, užíváme světa. |
|
|
Bohouš a Kmochy se střídají u mikrofonu, každý ze své pozice, oči upřené na S-metr aby reporty byly co nejpřesnější. Vždy jeden vysílá, druhý vede deník a pomáhá chytat volačky brejků, nutno podotknout, že deník si na chvíli vzala na starost i Jezule Lípa, tentokrát sama bez Nikyny Lípa. Kdo na nás vyštěkne pouze "Brejk" nebo oblíbené "Brejko, brejko", má daleko menší šanci že ho expedice "vezme" než ten, kdo na nás houkne nějakým více rozlišujícím zvoláním, nejlépe rovnou volačkou nebo alespoň svým QTH, tedy místem odkud vysílá - prostě něčím čím se odliší od ostatních. |
|
 |
Navečer se na nás přišli podívat místní, říkáme jim pan šéf a paní vedoucí a vymýšlíme další košaté oslovování, pan vedoucí je pořád usměvavý a pohodový člověk a to navzdory tomu, že jim přes zimu v těch krutých mrazech nevydržely tři různé antény, všechny se obalily ledem a praskly. Paní vedoucí nás zve se podívat na nově otevřenou restauraci, je to kousínek vedle restaurace Luž, mají to tam pěkné, jsme zváni i s přáteli, až se tam s nimi podíváme napíšeme víc.Teď přišel čas balit, vše srovnat, poskládat do auta a šupky dupky domů - portejbl skončil. |
|
 |
