Závody na pásmu CB -
to je pro některé skalní příznivce jako droga. To si prostě nedokážou odpustit a
musej se zůčastnit, celou noc být vzhůru, ráno nevyspalý ale šťastný v deníčku
přepočítávat kolik a božíčku jakých svělých spojení dosáhl. Ani nám se toto
nevyhnulo, i my jsme nasedli do autíček a jeli na kopeček, protože jak už asi
všichni víte, kdybyste vysílali z domova ze sklepa, tak to sice taky jde, ale moc
šancí na dobré umístění mít nebudete. Volba vysílacího místa je strategické rozhodnutí, zpravidla je jím podmíněn úspěch v soutěži. Honza Sosnová preferuje na závody Contest RKL jiný kopec než na který jsme vyrazili nyní , ale dělo se tak jenom proto, že jeho oblíbený kopec byl tentokát pro naše účely nepoužitelný (probíhala tam jiná akce) Protože máme dobré zkušenosti s kopcem Pláně u Ještědu, vyrazili jsme tam. |
Když jsem i já se svojí posádkou dorazil na místo, přivítala mne anténa našeho závodníka - takhle staví na kouli u auta svůj stožár sám velký Honza Sosnová. |
Nu což, přiložili jsme ruce k dílu, chopili se nástrojů, začali popotahovat za kabely, uzlovat kotvící lanka a pokřikovat jeden na druhého :"Jdi kousek stranou, nevidíš že se mi tu motáš ?" |
Soutěž to byla poměrně náročná.
Jak jsme se později na vyhlášení výsledků soutěže dozvěděli bylo celkově
méně závodníků než loni. Protože nikdo dopředu nevěděl kolik jich je a přidělené
volačky nešly za sebou, nedalo se ani odhadnout kolik závodníků celkem je. Bylo skutečně
nutné bedlivě poslouchat co se děje na kanále, zkoumat zda tahle volačka již má s námi
udělané spojení a je řádně zapsané v deníku či zda se jedná o stanici se kterou
jsme ještě nemluvili a je třeba ji honem honem "ulovit" . Největší rošambo
vzniklo někdy snad kolem třetí hodiny ranní, kdy se v etéru velmi slabě ozývala
stanice CB 104 - vzdálenost přes 260 Km někam na Moravu ! A začal tuhý boj, etér
si neoddechnul, náš závodník taky. Každý si chtěl uělat dlouhé spojeníčko,
každé spojení se počítalo a dalo se čekat, že ne každému se povede na Moravu
"probouchat" a toto spojení by mohlo být právě to rozhodující, které bude
určovat přední místa v závodě. Když jsme ráno končili, šla na mne dřímota, každý jsme do sebe vpravili nějaké to kafe na probuzení, zanedlouho se dostavily i naše "protiváhy" (rozuměj manželky a pod.) a podávala se snídaně. Pak nastalo velké balení . Vše bylo třeba uvést do původního stavu aby si nikdo nemohl ani náznakem postěžovat. |
Závěrem mi
dovolte představit Vám kompletní sestavu, která se zúčastnila závodů 4. CONTEST RKL. Jak je zvykem, začneme zleva a protože první zleva je pejsek, snad mi nebudete mít zazlé, že začnu právě jím. Čili není to pes, je to fenka, říkáme jí Nikina a nechybí na žádném pořádném portejblu. Dál už jsou jenom lidi, vezmu to v rychlosti pěkně popořadě : Miluška Sosnová podpírá našeho závodníka Honza Sosnová, vedle něj se kření Kmochy Varnsdorf, pak je Peggy Lípa a Jezule Lípa a na konci se marně snaží zatáhnout břicho Bohouš Lípa. V rychlosti a se zoufalým zpožděním zapsal Bohouš |